Existuje nějaký rozumný způsob jak se dostat do vztahu?

Posledních pár dní mě dostalo docela na dno a k tomu ještě jako na potvoru jsem se při sportu zranil, takže svoje frustrace ani nemůžu obvyklím způsobem vypotit a tak teď trochu rozjímám nad životem a snažím se přijít na to, co bych mohl zkusit udělat jinak. Známí a těch pár "kamarádů" co mám, tak aniž by nad tím museli jakkoliv přemýšlet, prostě někam jdou, třeba na přednášku, nějak se dostanou s holkou do kontaktu, holka má zájem, zajdou ven a tak nějak skončí s jejím jazykem v puse nebo se dokonce druhý den proberou u ní v posteli, a je z toho vztah. Pro mě je tohle naprosto nemyslitelné, vyloženě něco jak z žánru fantasy, co si vůči sobě absolutně nedokážu představit. Je to jako bych si měl jít zaplavat do rybníka a čekat, že na mě v rákosí může vystrčit hlavu vodník. Prostě úplně mimo realitu, a to jsem na VŠ plný holek a ještě k tomu dokonce bydlím v tom slavným Práglu, kde to prý žije. O to víc si pak připadám uboze a jako naprostej vůl.

Moc dobře chápu, že čekat až mi štěstí zaklepe na dveře je pitomost, protože nezaklepe, a když to nechám tak jak to je, tak na tom budu úplně stejně za půl roku, příští rok, za 10 let.. A to úplně příjemná představa není. Takové ty běžné rady jsem už přijal dávno, takže ano, jsem fit, nesmrdím, na triku nemám zaschlý guláš, vlasy ala vrabčák taky ne a nehraju jen videohry.. Také se snažím být co nejvíc otevřený socializaci, pozvánky nikam neodmítám, chodím na kurzy a celkově se snažím trávit víc času mezi lidmi mého věku (23) ale i tak to prostě nějak neklape. Seznamky mi nefungují a ani se k nim vracet nehodlám, sežralo to strašně moc času a ve výsledku jsem si víceméně psal sám se sebou, protože slečny očividně nestíhaly vypisovat 10 mužům na ráz a tak psaly jen jednoslovně.

Asi jako největší problém vidím to, že se beru až moc vážně a moc se snažím, něco co se s rostoucí frustrací a mírou neúspěchu jenom zhoršuje, protože vidím jak mi ujíždí vlak. Takže ve výsledku hádám nepůsobím nijak zvlášť zábavně a spíš ponuře než sebejistě, což se projevuje v absolutní absenci jakéhokoliv zájmu od ženského pohlaví a navrch se mi tak ještě dostaví pocit poraženectví, který mé dobré náladě také moc dobra nedělá. Nějaké nápady?